Ukradli nám vysvědčení!

Dcera mi už druhým rokem nenosí žádné vysvědčení. Zajímá Vás, proč mi to vůbec nevadí, nebo jak vlastně školy v Anglii komunikují s rodiči?

Před pár dny jsem si spustil Facebook a vyděsil jsem se, že mám porouchaný displej na mém mobilu. Na první pohled jakoby zmizely všechny pestré barvy a vše působilo nezvykle černobíle. Naštěstí bylo vše jinak. To pouze facebook byl zaplaven fotografiemi… VYSVĚDČENÍ!

Vůbec jsem netušil, že se právě v Česku rozdávalo vysvědčení. Což byl zvláštní pocit. Jako dítě jsem totiž tento den neměl rád. A to přesto (a to se nechci chlubit), že jsem na základní škole neměl na vysvědčení nikdy horší známku než dvojku. V sedmé třídě dokonce pouze samé jedničky (dobrá, teď už se asi trochu chlubím). Pamatuji si ale, že pro většinu spolužáků bylo vysvědčení velmi stresující až traumatizující.

Vysvědčení jsem neměl moc v lásce ani jako rodič. Jasně, že jsem měl radost, když děti donesly dobré známky a my mohli absolvovat okružní jízdu po příbuzných v naději, že děcka dostanou “něco za vysvědčení”. Časem, hlavně ve vyšších třídách, však bylo opravdu těžké reagovat na vysvědčení tak nějak “správně”, jako zodpovědný a uvědomělý rodič. Známky z některých předmětů totiž více než o prospěchu či snažení žáků začaly vypovídat o zcela něčem jiném. Nejčastěji o stupni vyhoření, ztrátě motivace a zápalu pro povolání učitele / učitelky. Naštěstí jich nebylo mnoho, takže jsme všechna tato období nakonec přežili bez úhony.

Tady v Anglii děti žádná vysvědčení domů nenosí. To ovšem neznamená, že jako rodič nevím, jak si moje dospívající princezna ve škole vede. Právě naopak. Škola se mnou komunikuje v podstatě nepřetržitě a to hned na několika frontách.

I zde mají něco jako třídní schůzky. Zažil jsem je zatím jen jednou, což je mi líto. Byl to totiž jeden z nejhezčích zážitků za celou dobu, co zde žijeme. Aby taky ne! Déle než hodinu jsem hovořil postupně s mnoha učiteli, kteří se mi snažili vysvětlit, v čem všem má dcera vyniká, v čem je vyjímečná a jak obrovský potenciál v ní vidí. A mezitím, pro jistotu hned několikrát, zmínili, jak neuvěřitelné pokroky udělala od chvíle, kdy do této školy nastoupila. Řeknu Vám, že pokud by se měly takové třídní schůzky konat dvakrát do měsíce, tak jsem jednoznačně pro!

Mnohem častěji mi škola posílá zprávy na můj email. Dozvídám se tak pravidelně nejen jak se dcerce v jednotlivých předmětech daří, ale dokonce jsem s předstihem informován, kdy a z čeho budou psát testy, nebo chcete-li písemky. Moc nechápu, k čemu to je dobré. Přece jim musí být jasné, že když to vše takto prozradí dopředu rodičům, ti pak dost možná dohlédnou na to, že se jejich děti na testy skutečně připraví. Tím se škola “nelogicky” zbavuje možnosti neohlášenou písemkou žáky nachytat nepřipravené a nasázet jim hromadu špatných známek. O tom to přece je. Nebo ne?

Když se Vaše dítě opravdu snaží a daří se mu dosahovat vynikajících výsledků, škola Vás o tom vyrozumí písemně. Někdy pohlednicí, jindy dopisem. Vždy však zdůrazní, jakou mají radost, že se Vašemu miláčkovi daří a nezapomenou Vás ujistit, že byste, jako rodiče, měli být opravdu hrdí.

V mobilu mám také pár aplikací, které mi také pomáhají být se školou v kontaktu. V jedné mohu “dobít” své dceři její školní účet pro bezhotovostní platby všeho druhu. Od koupě svačiny v bufetu, přes placení obědů, či když si zcela vyjímečně musí koupit nějakou učebnici nebo pracovní sešit (drtivá většina všech pomůcek je poskytována zdarma). Na oplátku mohu sledovat, za co vše moje zlatíčko peníze ve škole utrácí.
V jiné aplikaci pak vidím všechna hodnocení v jednotlivých předmětech i případné prohřešky. a taky všechny zadané domácí úkoly.

No a aby byl výčet všech forem komunikace kompletní, musím zmínit i SMSky. Pokud má dcera nedorazí ráno do školy, mám na mobilu okamžitě SMS, která mne o tom informuje a vyžaduje po mně vysvětlení její absence. I v Anglii se může stát, že žák musí být “po škole”. V tom případě, je o tom rodič opět předem informován SMSkou. Nemusí tak panikařit a spouštět celostátní pátrání, pakliže se dítko doma neobjeví v očekávanou dobu.

Podtrženo, sečteno – už nějakou dobu mi nikdo domů žádné vysvědčení nedonesl. Ani netuším, co nového bych se v něm dozvěděl, když o tom, jak si má dcerka ve škole vedla, vím každý den vše ještě než dorazí ze školy domů. Proto mi žádné vysvědčení ani nechybí.

Na druhou stranu – už teď si dělám starosti, co vlastně uveřejnit na svém facebooku 30. června!